Znovín: Znojemská vína Znojmo

Vinari ZnojmoHledáte kvalitní znamenité bílé víno ze znojemského vinařství? Jste na správné adrese! Vinaři znojmo nabízí pouze kvalitní přírodně vyráběná bílá vína bez přidávaných chemických látek. Proto jsme prodejcem bílých vín VOC Znojmo.

Aby se mohla na etiketě pyšnit označením VOC Znojmo, musí vína odpovídat kvalitě, která je posuzována zvláště kritickou senzorickou zkouškou. Tento apelační systém se týká pouze bílých vín ze tří nejtypičtějších odrůd Znojemska: SauvignonuRyzlinku rýnského a Veltlínského zeleného.

Takto označená vína jsou pro zákazníky garancí původu a kvality. Podle tohoto označení můžete kdykoli předvídat či rozeznat chuť a původ vína prvotřídní kvality, a to bez ohledu na konkrétního vinaře. Známkou VOC Znojmo je garantován vysoký kvalitativní standard a typický chuťový a zejména aromatický charakter vína.

vinari znojmo voc

Posted in Nezařazené | 1 Comment

Bílé víno Vinaři Znojmo

Pro přesměrování na stránky Vinaři Znojmo klikněte sem.

 

Existuje svět za světem.

Existuje svět za světem, svět magie a mystérií, zla a kouzel, divů a zázraků. A vy jste jen o vlásek od něj. Stačí otevřít ty správné dveře nebo jít tou špatnou ulicí a shledáte, že vás tam čekají všechny sny, které se vám kdy zdály – včetně těch zlých. Tajemství a mystéria se vám samy vydají, pokud je nenajde dřív něco víc nebo méně lidského. Magie je skutečná a stejně tak bohové a zrůdy.

 

Existuje svět za světem. Ale některé věci se nikdy nemění.

 

JEDNA

Když se životy zkříží

Bradford nad Avonem je staré město a ne všichni jeho duchové spí spánkem spravedlivých. Mnozí rozmanití lidičkové si po staletí lebedili v Bradfordu nad Avonem, ve zvlněné krajině plné kopců a údolí Wiltshireského hrabství, ve starobylém srdci jihozápadní Anglie a některé z jejich dávných činů přežily a trápí současníky dál. Tady byli Římané, tady byli Keltové, Sasové a Normané. A další, podivnější pronárody, méně ochotné nechat se zaznamenat oficiální historií. V tomto malém hrabském městečku, daleko a daleko od sídla těch, kdo si rádi myslí, že řídí běh věcí, se jeden obyčejný muž odvážil zamilovat do ženy, v níž je mnohem víc, než se na první pohled zdá, a ten muž rozhodne o osudu dvou světů.

Toho večera opět jela vlakem na svém obvyklém místě – žena s nejdokonalejšími rty na světě. Ne příliš velkými a nepříliš malými, ne příliš tenkými a ne příliš plnými, čili nijak nevylepšenými kolagenovými injekcemi či chirurgickou implantací tkáně z kravského zadku. Prostě s úžasně vlahými a svůdnými rty s přesně tím správným sytě rudým odstínem, který dává plnějšímu spodnímu rtu měkký, jemný a lákavý vzhled. Toby Dexter se obvykle rty nijak zvlášť nezabýval – na rozdíl od mnohem nápadnějších ženských křivek – ale na těchto bylo něco zvláštního a Tobyho těšilo dívat se na ně a přemítat, co by z nich asi uslyšel, kdyby sebral odvahu, představil se a dal se s ní do řeči.

Toby se vracel z práce vlakem v 6:05 domů do Bradfordu nad Avonem po celodenní dřině v proslulém georgiánském městě Bathu. To, že kdykoli myslel na Bath, přidával k němu přívlastek georgiánský, byla čistě poklona vytrvalým informačním masážím tohoto města, neboť bylo samozřejmě mnohem starší. Místní slavné lázně, které stály dodnes, postavili ještě Římané. Římané tam ve jménu Hadího syna udělali i jiné věci – a některé dost hrozné – ale o těch se od Ministerstva pro cestovní ruch nedozvíte. Georgiánství dělá z návštěvy lázní vysoce módní záležitost a těmto věcem nyní dává lidská paměť přednost. Minulost je taková, jakou si ji uděláme, hlavní je vědět, co se nám vyplatí. Takže začátkem jedenadvacátého století bylo z Bathu rušné, kypící, kvetoucí moderní georgiánské město a Toby byl vždycky šťastný, když mu viděl záda.

V tomto podvečerním vlaku bylo natřískáno jako vždycky. Všechna místa k sezení byla obsazená a uličkami se nedalo projít – tento vlak vozil znavené přespolní pracující domů do Freshfordu, Avoncliffu, Bradfordu nad Avonem a Trowbridge. Tlačili se rameno na rameni, hřadovali na tvrdých sedátkách nebo se opírali o zavřené samočinné dveře. Muži a ženy nucení k tělesné blízkosti se soustředili na své knihy, časopisy a večerníky, hlavně aby spolu nemuseli mluvit. Sedadla byla ďábelsky nepohodlná, nebyl tu prostor na to, aby si člověk mohl natáhnout nohy, a pokud by někoho náhodou napadlo, že se otočí, při prvním pokusu by ho půl tuctu bližních umlátilo k smrti. Byl horký, dusný letní večer a ve vagónu bylo jako v parní lázni. Toby usoudil, že se o tom Velké západní raději zmiňovat nebude. Ještě by to vzali jako projev agresivity a pokutovali by ho za výtržnictví.

A tak předstíral, že čte nějaká zakázaná Akta X pochybné kvality a neskrývaně paranoidní, a přitom potají sledoval ženu s dokonalými rty, která seděla naproti němu. Beztak neměl sílu se na knihu soustředit. Byl celý den na nohou a kolébání vlaku by ho snadno ukolébalo k spánku, ale on tvrdošíjně vzdoroval. Z dřímání ve vlaku měl vždycky ztuhlý krk a sucho v ústech a kromě toho hrozilo, že zaspí svou stanici. A na nikoho z téhle bandy se nedalo spolehnout, že ho vzbudí. Toby se krátce rozhlédl kolem sebe po upravených mužích v nažehlených oblecích a s naditými aktovkami, kteří se škrtili v patřičně uvázaných kravatách a nepochybně apaticky dumali nad dalším nekonečným dnem šoupání lejster z jedné hromádky na druhou… a někdy zase zpět. K smrti otupělí lidé, kteří vedou k smrti otupělý život… A Toby jim záviděl, protože jejich život měl alespoň nějaký smysl.

Toby pracoval v Gandalfově knihkupectví přímo v rušném centru Bathu. Oficiálně byl vedoucím oddělení detektivek a thrillerů, ve skutečnosti byl prostě prodavačem, který má pár povinností navíc. Nebylo to špatné místo. Spoluzaměstnanci byli fajn a v knihkupectví bylo plno zajímavých zákoutí, skrýší a starých knižních pokladů. Gandalf sestával ze čtyř rozlezlých podlaží pospojovaných starými křivolakými schodišti a tu a tam tajnou chodbičkou. Byl to starý dům, možná dokonce i georgiánský, kde táhlo a podlahy navzdory měkkým kobercům hlasitě vrzaly. A kam jste přišli, tam to mile vonělo knihami, papírem, klihem a pižmem kožených vazeb a dějinami a sny nahuštěnými do příručních svazků.

Všude po stěnách se táhly police plné knih na každé téma pod sluncem, včetně několika takových, o nichž bylo lépe se ve slušné společnosti raději nezmiňovat. Byly tu stojany s novinkami, bedny s braky a otočné drátěné stojany naplněné více vědomostmi, zábavou a všeobecně výstředními fantaskními nesmysly, než by se dalo za jeden život přečíst. Gandalf se pyšnil tím, že je schopen vyhovět jakémukoli vkusu a zájmu od nejposlednějších paperbackových bestsellerů po obskurní filosofická pojednání vázaná v kozince. Od vědy po mystiku, od gotických románů po životopisy slavných osobností, od aromaterapie přes ruční pletení po erotické feng-šuej – mohli jste si být jistí, že u něj najdete nějakou zajímavost z jakékoli oblasti a na jakékoli téma.

Gandalf měl knihy o čemkoli, včetně těch několika málo, které by mít neměl. Majitel obchodu neznal strach a bral na sklad cokoli, o čem usoudil, že to lidé chtějí. Právě přednedávnem se mu dostalo určité kontroverzní publicity, když odmítl přestat prodávat nový anglický překlad skandálního Necronomiconu, přestože byl úředně zakázán. Tobymu to bylo fuk, ten už přežil mnohem větší skandály s prodáváním výtisků Spycatchera a Satanských veršů. Necronomicon krátce prolistoval, jen ze zvědavosti, ale ten suchý popisný styl mu připadal naprosto nečtivý a ilustrace mu byly opravdu záhadou. Nicméně lidé pořád dávali dvacet liber za výtisk, což bylo důkazem – pakliže by bylo nějakého důkazu vůbec zapotřebí – že prodat se dá absolutně cokoli, stačí aby se to úředně zakázalo. Mnohem víc ho zaujaly Žabí radosti, sexuální příručka s kreslenými obrázky žab, které na to šly opravdu nezvykle a vynalézavě. Nějaký zákazník si tu knihu objednal po telefonu, ale zatím nesebral dost odvahy, aby si ji přišel vyzvednout. Což bylo ve skutečnosti jen dobře – zaměstnanci obchodu tu knihu mezitím značně očetli. Jeden si v ní dokonce udělal poznámky. Nicméně ty skutečné peníze přitékaly z nekonečného zájmu o bestsellerové stálice: Stephena Kinga, Terryho Prattcheta, J. K. Rowlingové a onoho, kdo napsal ty nádherné dětské fantasy o Medvědu Míšovi a Mořském kozlovi.

Posted in Nezařazené | Leave a comment